Welcome on website twincestlove.blog.cz, here can you find so many things about TWINCEST and TH, all right. Love, smile und support Bill & Tom! Your ♥Nuggie♥

Prosinec 2007

Billcest a Tomcest

30. prosince 2007 v 9:04 | Nuggie |  Montage
Whow, ta první mě nadchla! Jinak se mi líbí všecky ;)
by Týnka

J.B. Kerner show (21.11.07)

24. prosince 2007 v 9:42 | Nuggie |  Real-photos
Whoaa, dostaly se mi do ruky vážně kouzelně sladký screeny z J.B.Kerner show z 21.11.07...Fakt, tyhle dva se k sobě tak neuvěřitelně hodí, mein Gott, je prostě milujuuuu, twinzest 4eva!
*muck*↓
aa TO-TAL süss!!!!^^

Z shootů z Itálie<3

20. prosince 2007 v 15:02 | Nuggie |  Real-photos
Nooo, to jsou panečku úlovky! x)
//<![CDATA[ //]]>

Sněhuláci

19. prosince 2007 v 17:04 | Nuggie |  Pixes
Waaw, toto je sweet x))
by Bariii

Together by the life

18. prosince 2007 v 19:48 | Nuggie |  Videos
Příjemné, uklidňující video. Juknite;)

Unsere Besten

15. prosince 2007 v 16:30 | Nuggie |  Tour & Konzert
ooh, tedaaa, no tohlee...xD Heh..No Tak bráškové jsou blízko sebe, tak...:))

Úžasný video!!!

14. prosince 2007 v 17:05 | Nuggie |  Videos
Whow, žasnu! ;)

Spolu forever ;)

12. prosince 2007 v 16:00 | Nuggie |  Montage
Víc se mi líbí to druhý provedení... ty Tomovo namalovaný oči je podle mě moc.. ale je to hezký, musim uznat, pěkně zmontážovaný ;)

by KIA - wallpapery

11. prosince 2007 v 15:42 | Nuggie |  Walls
Zbožňuju ten poslední, ten je z nich nej.! A ty dva další taky nejsou špatný.;)
by KIA

Excelentní DOKONALOST

11. prosince 2007 v 14:08 | Nuggie |  Montage
Dokážete si představit něco úžasnějšího?! Tahle montáž patří každopádně k těm špicovým (a že jich je hodně!) Posuďte sami <3
by Emselviltwin
by Natasha
//<![CDATA[ //]]>

Auf TV Total

10. prosince 2007 v 18:07 | Nuggie |  Animation
Image Hosted by ImageShack.us Image Hosted by ImageShack.us

1000 Meere

10. prosince 2007 v 16:10 | Nuggie |  Videos
Áno, tisíc moří... patří mezi nejúžasnější klipy vůbec... no posuďte sami...<3

You look like a...

9. prosince 2007 v 9:00 | Nuggie |  Pixes
Výbornej obrázek, líbí se mi ten styl, jak je to nakreslený x))

PŘEKLAD:
Tom: "Nedělej to, Bille ! Nejsi holka..."
Bill: "Sklapni, líbí se mi to !"

by Blast

All music (Tomova aktivita x))

8. prosince 2007 v 18:39 | Nuggie |  Real-photos
Výborně, podívejme se, jak se nám Zwillinge lepí na sebe:↓
zatím jen pohled Toma...
...teď se přidal i Bill...
...zde jakoby se nic nedělo, avšak jak by se měla zdůvodnit ta Billova nožka, hmm? x))
...a nakonec excelentní záběr celé gruppy, pozornost na dvojčata zvlášť x)) Skvělá póza, skvěle opřená zas ta Billova nožka, všimněme si tedy hlavně TOMOVY ruky... jako třešnička na dortu jejich našpulené rty... Že by bráškové? To vykládejte někomu jinýmu! ;) Twincest 4ever!

Úzkost

8. prosince 2007 v 17:05 | Nuggie |  FF 15+ (jednodílné)
Kombinace smutné a krásné... das gefällt mir ;)
-------------------------------------------------
Písnička, kterou autorka přiložila je ZDE ;o)
Prší! Miloval si déšť! Vlastně……ty si miloval cely život. Nikdo neměl právo ti ho takhle brát!
Ten den……ten kdy se ti to stalo…..bylo to tak náhle! Nevěděl jsem , jak zareagovat, co dělat! V hlavě jsem měl prazdno a v srdci tíhu celého světa. Ty……můj mladší bráška….mrtvý?? Ne, nemohla to být pravda! Ne teď! Bože prosím vrať mi ho! V očekávání jsem se podíval na nebe….Nic! Ach….Bille, kdybys tak věděl!
Tolik mi chybíš! Vrať se! Prosím! Kvůli mně! Kvůli nám!
Ten den………..byli jsem tak štastní! Probudil jsem se vedle tebe jako vždy. Podíval ses na mě svým oddaným pohledem a já neodolal…..lehce jsem otřel své rty o ty tvé…plné…růžové.
Měl jsem jít s tebou! Zatraceně měl jsem! Blbá angína to ona mi nedovolila doprovodit tě do obchodu. Byla tma……chtěli jsme se dívat na Dvd jako vždy….v objetí. Vyskočil jsi na nohy s vykřikem, že ti tu něco chybí……….byly to chipsy jak jinak?Ani jsem se nenadál a ty už si mě líbal mezi dveřmi. Kdybych tak věděl, že je to naposled! ,,ZA chvíli jsem zpátky, slibuji" řekl jsi tehdy. Tak proč si to sakra nedodržel? Proč už si se nevrátil? Proč pořád cítím tvé rty na těch mých? Proč mi tak chybíš????PROČ?!!!
Po tvářích mi tečou slné potůčky. Všichni se o mě strachovali, všichni se vyptávali. Předstírám, že je vše v pořádku, abych je netrápil. Že se s tím vyrovnám a bude to jako dřív. Ale je to tak těžké bráško! Tak moc! Nechci nic předstírat! Chci umřít spolu s tebou.Chci cítit tu bolest, kterou ti způsobil muž. Který tě tehdy přepadl a pobodal! Chci pomstu! Chci ho zabít!
Mám v sobě tolik nenávisti až mě to děsí, bráško! Chci se mu podívat do jeho proradných očí a probodnout mu srdce tak, jako ho on probodl mně! A jednou to udělám to ti, Bille, slibuju!
Bude trpět tak jako ty a já! A až bude prosit o milost, nedostane rozhřešení! Ty jsi ho taky nedostal! Ach…….musí být život takový? Vždycky jsme bojovali jen za to spravné a takhle se nám svět odvděčil? Že mi tě vzal?? Hráz nenavisti a zloby v mém srdci brzo přeteče bráško a potom…………už nebude cesty zpět. Bojím se! Tak moc! Ale chci být zase s tebou.
Chci hlídat tvé sny a líbat tvé rty, chci hladit tě po tvářích a opakovat jak moc si tě vážím! Proč už to nebudu moci nikdy udělat? Nejradši bych vyrval své srdce z hrudi a dal ho do té tvé! Aby zase začalo bít! Aby ses zase usmíval na celý svět! Abych tě zase mohl milovat…..a být milován! Stává se ze mě sentimentální blázen, vím. Bráško…….
Vyjdu z bytu se skládacím nožem v ruce. Vím kam jdu….tam, kde se to stalo. Něco mě tam táhne. Nemýlil jsem se. Sedí tu! Ten co to udělal, ten co nas zničil!
,,Vstaň!" zavrčím vztekle. ,,Věděl jsem , že příjdeš" řekne hlas. Vstane a já se mu konečně podívám do očí. Jsou zelené……máš rad zelenou barvu, vždycky jsi měl.,,Zabij mě, jestli ti to pomůže, ale tvého bratra to nezachrání" Trhnu sebou. ,,Neopovažuj……..Neopovažuj se říkat….neopovažuj" hlas mi selže. ,,Nechtěl jsem, ani nevíš, jak mě to teď trápí! Jak mě to mrzí" řekne potichu. ,,Tebe? Tak tebe to mrzí? Zabil jsi mi bratra!" vykřiknu vztekle a machnu kolem sebe nožem. Muž tak ,tak ustoupí. ,,Nechtěl jsem! Pokoušel se mi nůž vytrhnout, s tím jsem nepočítal…ja myslel jsem…..tolik toho lituju!" dá hlavu do dlaní. Po chvíli ji zvedne ,,Nejradši bych to všechno vrátil, to mi věř, ale já…….nemůžu!" začal plakat….tak jako já. ,,Proč?" zašeptám ,,Potřeboval jsem pen¨íze….má dcera….je nemocná! Umírá! Já……myslel jsem, že se nebude bránit, měl jsem v plánu jen ho okrast a….." ,,Okrást? Jen ho okrást??"vykřiknu nevěřícně. Najednou mě uchopí za ruku a nůž nasměruje přesně proti mému srdci….,,Tak bodni! Bodni ať pocítím bolest, jakou pocituješ ty." Podívám se mu do očí a………skloním nůž. Je v nich tolik smutku. ,,Tolik mi chybí" rozpláču se. Obejme mne a pohladí po vlasech. Je to absurdní, že se objímám s vrahem svého dvojčete…..svého já. Najednou mě zahřeje u srdce. Bill! ,,Běžte" řeknu tiše. Muž přikývne a otočí se ke mně zády. ,,Kdybys cokoli potřeboval…." ZAvtrím hlavou. Přikývne a zmizí v uličce. Usměji se. Takhle jsi to chtěl,bráško, já to cítím. Otočím se a……….poslední co ucítím je tvrdý naraz a ještě tvrdší dopad. ,,Bille?" špitnu a natahnu ruku. ,,Ano, jsem to já" klekne si ke mně a pohladí mne po tváři. ,,jak..?" ,,Jsi anděl bráško….dokázal jsi odpustit……jako já……odpustit člověku, který ti způsobil bolest…….a teď pojď, máme na sebe celé věky" usmál se. Propletl jsem s ním prsty a zmizel v žáři teplého světla…..Byl to pro nás nový svět
A já teď vím, že chbovat je lidské, ale odpouštět……andělské….

Napsala: KIA

bill

7. prosince 2007 v 22:29 | Nuggie |  Danger! Důležité, čtěte!
Berlín, 8 hodin ráno. Dopravní zácpy, kolony aut, všude plno lidí, chaos, spěch. Každé ráno je to stejné. V centru města, obrovském vysokém domě o dvaceti patrech, tam bydlí Tom Kaulitz. Právě opouští byt. Od dalších mladých lidí by se moc nelišil. Až na to, že si před týdnem nechal udělat dredy. Ostatně, takový účes se už dnes nosí docela často.
Houpavým krokem přejde rušnou ulici, kde na čeká jeho parta. Zdáli by se jako obyčejní kámoši, jenže… tahle banda je vyhlášeným prvotřídním áčkem mezi sprejery a ghettary. Zkrátka a dobře, nebylo radno si s těmihle machry začínat ve zlém. Nebo raději vůbec.
Sotva se pozdravili bouchnutím pěstmi o sebe, vrhli se plánovat další lumpárnu. Za rohem zmizeli v tmavé uličce a zanedlouho se znovu objevili, každý se sprejem v ruce. Tentokrát si ale nevybrali tak velkou daň, obvykle sice rozbíjeli skla u aut, prořezávali gumy nebo ničili jiné věci, neexistoval den, kdy by se cokoliv nestalo. Samozřejmě, plno lidí o tom vědělo, báli se to hlásit na policii, ta s tím však nic dělat nemohla. Také se s nimi nechtěla pustit do křížku, proto si toho nevšímala.
Těchhle osm kluků ovšem nezůstalo jen u ničení věí, ničili i své spolužáky a učitele ve škole, kam stejně moc často nechodili.
Hlavním vůdcem toho všeho byl Tom. Zastával úlohu jakéhosi Boha, bez něhož by zbytek party neznamenal absolutně nic. Ano, sice by možná znamenali, dál by působili zlo, ale ne v takové míře. Oni s Tomem měli moc a sílu, velmi dobře si to uvědomovali.
U Toma Kaulitze však měli další výhodu. A ne ledajakou a už vůbec ne malou. Jeho otec vlastnil a řídil několik důležitých firem v Německu, USA a Japonsku, takže po celý rok se doma skoro neukázal. Matku Tom neznal, nikdy ji neviděl, otec mu o ní nikdy nevyprávěl. Vlastně mu to ani nevadilo. Sedmnáctku měl na krku a takovou volnost, jakou zažíval on, mu mohl leckdo závidět. Ač si dělal, co sám chtěl, připadal mu život docela nudný. A to byla právě příčina toho, proč způsoboval se svými takzvanými kámoši samé špatnosti. Dříve se choval úplně jinak. Měl pěkné známky, ale ve třídě se s nikým nebavil,vystačil si sám se svým notebookem a kabelovou televizí. Potřeboval změnu. I pro ty dredy se rozhodl kvůli partě. Teď je cool mezi ostatními, už nepatří mezi outsidery a konečně něco znamená. Jenže - co vlastně..?
O stovky kilometrů dál, ve vesničce Loitsche směrem na jih od Berlína žije s rodiči vysoký, ale drobný kluk jménem Bill. Také vyráží do víru města, do školy. Odjíždí školním autobusem, směr Magdeburg. Uhlově černé vlasy mu splývají až pod ramena, oči obkreslují výrazně černé linky a jeho oblečení připomíná spíš nějakou gotickou postavu. Nepřítomně sleduje z okna ubíhající krajinu. Ví ,co ho čeká za pár chvil. Musí to vydržet. Ještě necelý měsíc a bude mít pokoj. Venku začíná sněžit. Bill pomalu přivírá víčka a snaží se už na nic nemyslet.
*******
A udělali to zase. Znovu. Bez rozmyslu. Bez citu. Jen pro zábavu. Potřebují se zbavit svých nedostatků. Jenže si neuvědomují, jak on trpí. Všechno ho bolí, moc. Ani ne tolik to, že ho ti mizerové po několikáté shodili ze schodů. Modřina na koleni nebo krvácející ret se do týdne zahojí. Ale šrámy na duši mu zůstanou napořád.
Bill zvedl ze země svoji tašku, bezděčně ji oprášil od sněhu. Beztak už byla dost špinavá od bot, které do ní kopali. Vypadal stejně smutně, jako ráno v autobuse. Každým dnem však jeho sebevědomí klesalo do zdárných hlubin. Nemá kamarády. Ani nikoho, komu by se svěřil. Možná by ho vyslechla a pomohla mu matka. Jeho matka Simone, ano, jediný člověk, kterému Bill opravdu věří. Co by s tím provedla ona? Do školy by musel docházet i potom. Jen měsíc… Nevlastnímu otci by to povědět nemohl. Ještě by ho zmlátil za to, že se o sebe sám nedokáže postarat a neubrání se svým vrstevníkům. Ani Simone nemá možnost se jakkoliv projevit kvůli Gordonovi, on znamená v jejich rodině hlavní proud, co rozhoduje o všem.
Cesta do Loitsche se trochu protáhla. Ostatně, to se dalo čekat, první sníh kdekoho zastihl nepřipraveného a automobily bez zimních gum se jen stěží vyhrabávaly ze závějí na silnicích.
Bill otevřel svůj sešit na poznámky chystal se napsat další část vymyšleného příběhu. Pojednával o mladém chlapci a jeho radostném i strastiplném osudu. Ve většině se s ním ztotožňoval. Stačilo pár okamžiků k tomu, aby na onen bílý list papíru dokonale přenesl svou osobu. Má talent. Ani nemusel příliš přemýšlet, slova mu z pera klouzala sama od sebe…
Pevně sevřel Nicolase v náručí: "Nechci tě ztratit.", zašeptal, věděl, že by svého věrného kamaráda už nikdy neopustil jen kvůli té povrchní holce, která ho málem zničila.
"Já tebe taky ne, mám tě moc rád!"
Snad to znamená pocit dokonalosti? Pocit perfektního života, jaký si vždycky přál? Připadalo mu to tak, byl totiž šťastný...
Autobus prudce přibrzdil, až Billovi odlétlo pero kamsi pod sedačky...

Dezember Liebe

7. prosince 2007 v 21:15 | Nuggie |  Pixes
Chtěla jsem sem hodit akorát ten obrázek, co jsem kreslila při občance, ale chtělo to trochu upravit no... Mělo to být thema Pohled z okna, jako stromy a tak...Tohle není úplně tak pohled z okna, hihi x)) Prostě prosincová láska ;)

Když prohraješ, jdeš na blond! 4.

7. prosince 2007 v 18:18 | Nuggie |  Když prohraješ, jdeš na blond!
Prostě nádhera...
-------------------------------------------------
Zmateně mu seděl na klíně. "Bille..já cítím, že se chvěješ. Pokud je ti to nepříjemné, klidně tě pustím." Zašeptal mu do ouška. To zvládneš Bille…to není ON.. není to ten, co tě zradil, ten který využil TVŮJ cit proti tobě samotnému. Neplaš… a zhluboka dýchej. Bill uklidňoval sám sebe. Otočil se na Toma. Trošku váhavě se pousmál, nakonec se ale opřel o jeho hruď a nechal se bez protestů obejmout.
Seděli tak minimálně pět minut, dokud se Tom neozval svým jemným: "Bille?"
Bill zamlaskal a trochu se na něm zavrtěl. Tom pocítil mrazení.
"Billí? Lásko…vzbuď se," mluvil na něj potichu, snad aby se nevylekal.
"Já slyším," brouknul protivně..
"Klid," zasmál se Tom a chtěl se postavit. Bill byl okamžitě "probuzený".
"Jdeme spát jo?" spíš mu oznámil Tom. Bill se rozkoukával, byl zmatený.. až po nějaké době si uvědomil, že je vlastně u Toma, protože se nemohl vrátit na internát. Chtěl se postavit, ale Tom jej opět zadržel. Mám mu to navrhnout? Ne, on mě zazdí. Nebo ne? Budu schopen přestat, když se mu to nebude líbit? Sakra Tome, měl by ses už rozhodnout.
"Bille? Víš… něco mě napadlo," žblebtnul. Bill se na něj podezíravě podíval.
"Co tě napadlo?" Byl hodně zvědavý.
"Já…ehm… co kdybychom něco zkusili," Bill se zatvářil vyděšeně.
"Ne zlato.. neboj se. Neublížím ti. Jen chci zjistit, …no.. prostě chci vědět…."
"Tak už se vymáčkni," pousmál se Bill a lehce jej políbil na tvář.
"Chci...chci vědět kam, až mě pustíš," sotva to dořekl ucítil, jak se Bill zvedá a chce pryč.
"Ne..počkej..nepochopil si mě,"
"Ale jo.. až moc dobře." Vyštěknul naštvaně. Tom se zatvářil zkroušeně
"Zlato. Nech si to vysvětlit." Bill zapřemýšlel
"Tak vysvětluj."
"Sedneš si?" Bill si trucovitě sednul na postel pořádný kus od Toma. Ten se k němu ale přisunul. Bill zavrčel.
"Uklidni se… lepší by bylo, kdyby sis sednul zpátky na mě."
"Zbláznil ses," vykřikl Bill, ale jeho činy šly proti němu. Sednul si na Toma a nechal se obejmout.
"Tak Billí. Budu ti říkat, co budu dělat. Jo?" zašeptal mu do ouška. Bill nepatrně kývnul. Tome... hlavně se ovládej a nevrhni se na něj.
"Tak…tedy.." Tom se zhluboka nadechl. "Kdyby ti něco vadilo, řekni," posunul ruku směrem k Billově pasu.
"Zlato… pomalu zasunu ruku pod tričko," jak řekl, udělal. Ucítil, jak se Bill zachvěl, ale nezaznamenal známky protestu.
"Posunuji ji výš a docházím až k hrudní kosti." Bill ty dotyky vnímal velmi intenzivně.
"Zasunuji druhou ruku a pomalu vyhrnuji tričko." Sotva to dořekl, Bill se prudce nadechl. Po celém těle mu naskočila husí kůže. Tom to zřetelně cítil.
"Lásko, jestli nechceš.." doufal, že Bill řekne, aby pokračoval, ale ten zarytě mlčel a snažil se kontrolovat svůj dech. Odhodlal se a sundal mu tričko úplně. Bill se najednou prudce zvedl i s trikem v ruce.
"Já..já..omlouvám se Bille…už to neudělám.." Tom nevěděl, co má dělat. Bill stál naproti němu a kus látky si tiskl k hrudi. Neublíží mi. Nikdy by to neudělal. Tom se pomalu zvedl a šoural se k němu. V očích měl něhu a lásku. Doufal, že ji Bill zahlédne. A opravdu. Bill ji viděl. Povolil stisk trička a to se sesunulo na zem.
Když k němu Tom přistoupil, zahanbeně sklopil hlavu.
"Lásko.. to je v pořádku," pozvedl mu bradu a vyčkával. Bill se k němu trošku naklonil. Doufal, že Tom převezme iniciativu. A opravdu. Tom si ho za týl jemně přitáhnul a co nejněžněji se dotknul jeho rtů. Nevěděl, co s druhou rukou. Nakonec mu ji sám Bill vzal a položil si ji na nahý bok. Tom ho k sobě ještě více přitáhnul a žádostivě pronikal mezi jeho sladké načervenalé rty, protože si byl vědom, že smí. Oba si ten polibek vychutnávali, dokud se neotevřely dveře Tomova pokoje. Oba od sebe uskočili.
"Mami?" vykřikl Tom zděšeně.
"Jé... Tománku promiň. Nevěděla jsem, že se už chystáte na soulož. Nebudu rušit." S tím odešla. Naštěstí byla tma a tak si ani nevšimla, že Bill je plochý jak deska.
Byla minuta ticha. Ta ale nevydržela dlouho, protože se oba začali nahlas smát .
Kluci se prohýbali v pase.
"Co je na tom vlastně tak k smíchu," ozval se po chvíli Bill, když se celý udýchaný svalil na postel .
"Já...já nevím," Tom rovněž nemohl popadnut dech, ale stačil si všimnout, kde se Bill nachází. Pomalu se k němu došoural. Bill, ale okamžitě zbystřil. Pozorně si Toma prohlížel, když si lehal k němu na postel.
Leželi od sebe kousek. Tom váhal jestli má něco zkoušet. Nakonec vyhrála touha nad rozumem a on se přisunul k Billovi. Ten jen vyčkával. Tom položil opatrně ruku na jeho útlý pas. Bill se zachvěl, bylo mu to velmi příjemné. Naklonil se blíže k Tomově hlavě a hravě si vzal mezi zuby jeho spodní ret. Tom si to vychutnával, ale po malé chvíli se na Billa zpola položil.
Něžně jej packou hladil po bříšku, ale zajet níže se neodvážil. Laskal jej na pažích. Užíval si tu chvíli, kdy se zdálo, že se mu Bill odevzdal a začal mu konečně důvěřovat. Naplno se ponořil do jeho rtů. Bill mu polibky ochotně oplácel do té doby, dokud nebyl nucen opustit jeho rty, protože se Tom vydal prozkoumávat nižší část, která ho začala zajímat.
Přejížděl rty po světlém krku a cítil velmi silný tep. Tušil, že je Bill buď rozrušený nebo vzrušený. Doufal, že spíše to druhé. Nechtěl přestat. Doufal, že konečně uslyší nějaký Billův stén, cokoliv, co by naznačilo, že se mu jeho počínání líbí. Začínal být zoufalý, protože se z Billova nádherného hrdla nic neozývalo. Byl naprosto zticha. Jediné, co prokazovalo, že je na živu, byl jeho zvedající se hrudník. Po notné chvíli ale Bill skutečně zavřel oči a plně si vychutnával jeho jemné laskání. Co on se mnou dokáže udělat.
"Tomííííí" zavrněl a Tom se pousmál. Konečně. Doufal jsem,že se mu to bude líbit. Přesunul se z krku na hruď.
"Jsi nádherný," zašeptal zastřeně a jejich oči se střetly. Byly plné vášně, ale ty Billovy tam měly i strach a váhání. Tom se k němu nahnul, dožadoval se jeho plných rtů. Bill mu ochotně vyšel vstříc. Tom se na něj položil celý. "Hmmm…" zamručel Bill. Tohle se mu už nelíbilo. "Ššššš, důvěřuj," uklidňoval ho Tom. Bill ale ztuhnul, když cítil, jak se Tomova ruka snaží rozepnout pásek.
"Tome…ne," zaprotestoval.
"Neboj, na nic se nechystám. Opravdu," políbil jej na tvář a v duchu se pousmál, protože se mu konečně podařilo rozepnout ten šílený pásek.
"Prosím….." Bill už byl zoufalý. Tom mu bez řečí stáhnul rifle. Bill se rozklepal, ale najednou: "Tak…Bille…jdeme spinkat," Co??Co to řekl?? On mě nechce na ukojení chtíče? Bože Bille… ty si pako... a to mu důvěřuješ! IDIOTE!!!
"Promiň," sklopil hlavu.
"Za co Bille?"
"Já...myslel jsem,že. Že mě…."
"Lásko… nepopírám, že tě nechci… Chci tě a to nehorázně moc… chci se dotýkat tvé jemné pokožky, chci slyšet tvoje steny, chci aby si mi vše oplácel, ale v žádném případě nechci, aby ses toho bál. Chci abys to chtěl i ty. Pak až mi řekneš, že jsi připravený a toužíš po tom, abych si tě vzal. Udělám to…. a opravdu rád… dříve ne. Slibuju," lehounce jej políbil na čelo. Bill se uklidnil a bez protestů se nechal uložit pouze v boxerkách. Tom si přilehl a lehce jej objal.. "Dobrou lásko," zašeptal mu do ucha a ponořil se do říše snů.
Bill nemohl usnout….cítil jak na něm Tom zpola leží přitisknutý.
Nebál se ho..věřil mu. Věřil, že jej Tom ochrání. Miloval ho.

Pokráčko příště !
Napsala: Mykerina
Betaread: Janule

Kyvadlo

7. prosince 2007 v 16:58 | Nuggie |  Ostatní twc psaní
Líbí se mi to, zajímavej nápad ;)
--------------------------------------
Mám mu to říci?
Ano
Ne
Ano
Ne
Co když mě odmítne?
Opravdu mám prozradit své city?
Ano
Ne
Ano
Ne
Proč je to tak těžké?
Ví to snad někdo?
Ano
Ne
Ano
Ne
Pomůže mi někdo?
Ano?
Ne?
Určitě NE. Vím to.
Nikdy nebudu moci být v obětí člověka, kterého na de vše miluji?
Ne
Sem si tím jistý?
Ano
JSEM

Napsala: Goutte

S copánkama za holku 3.

7. prosince 2007 v 16:02 | Nuggie |  S copánkama za holku
A poslední, 3.dílek... Co vy na to? Holčina má talent ;)
------------------------------------------------------------------
(Bill)
Už dobrou hodinu se pokouším o spánek.Proč nemůžu usnout?Proč ho musim před sebou pořád vidět?Zase už mě pálí oči a slzy se mi spouštějí po tvářích.Sednul jsem si na posteli a kolena přitáhl k bradě.Oči mi slzely a neuvěřitelně mě pálily.
(Tom)
Ne!Bráško prosím tě neplakej!Ten pohled mi neuvěřitelně rval srdce.Jak jen jsem na něj mohl být takový?Tak krutý?Jsem idiot!Ale napravim to!
"Neplakej bráško…"zašeptal jsem do tmy jeho pokoje.Bill sebou polekaně trhnul a zasunul se do rohu postele.Bál se mě.Viděl jsem to.Ustrašeně na mě upřel svoje rozkošný očka.
"Neboj se mě.Bille….omlouvám se."posadil jsem se opatrně na jeho postel. "Jen klid.Omlouvám se ti.Prosím.Jsi ten nejdůležitější člověk v mým životě.Odpustíš mi?"
(Bill)
Tak teď jsem zmatený.Nejdřív mi nadává a pak se mi omlouvá?Měl jsem sto chutí se na něj vrhnout a zulíbat ho k smrti.Ale moje tělo mě neposlouchalo.
"Tome..já nevím co si mám myslet…nejdřív mi nadáváš..a pak.."nezvládl jsem mluvit,začal jsem opět plakat.
"Bille..omlouvám se…prosím odpusť mi.."zašeptal Tom.Neodpověděl jsem mu.Bylo to pro mě neuvěřitelně těžký.Trhl jsem sebou,když se ke mně přiblížil.Opatrně mi položil ruku na rameno a mě v tu chvíli povolily končetiny.Opatrně jsem se mu položil do náruče.Cítil jsem jeho dlaň,jak přejíždí po mých zádech.Druhou ruku,měl zabořenou u mě ve vlasech.
(Tom)
Modlil jsem se zato,aby mi odpustil.Už bych si nedokázal představit život bez něj.Zvlášť teď,když jsem se do něj tak beznadějně zamiloval.Přejížděl jsem dlaní po jeho zádech a druhou ho hladil ve vlasech.Ty rozkošné copánky už neměl,ale na jeho kráse to nic neměnilo.Vzal jsem opatrně jeho hlavu do dlaní.Opřel jsem svoje čelo o jeho.Pořád se ještě třásl.
"Neplakej už lásko."zašeptal jsem.
"Tome…"zavrněl a jeho pláč ustal.Usmál jsem se a přejel palcema po celé délce jeho sametových tváří.Opatrně se naklonil a našpulil rty.Byl tak nádherný.Neodolal jsem a přiblížil své rty k jeho.Byl to ale on,kdo si mě k sobě přitáhl a spojil naše rty.Bylo to ale úplně jiné než,když byl za holku.V tomhle polibku bylo tolik lásky,že mi z toho šla hlava kolem.
(Bill)
Tak přece!Jak já ho miluju!Měl jsem co dělat,abych se na něj,když mě políbil,nevrhl.Začal jsem jemně,ale pak jsem to nevydržel,prolomil jsem jeho rty a vnikl mezi ně.Oplácel mi to.Teď jsem byl opravdu šťastný.Mohl jsem se ho dotýkat,mohl jsem ho políbit a jediný on mi to umožnil.Umožnil mi,abych byl šťastný.
(Tom)
Musel hodně trpět.Poznal jsem to z toho polibku.Teď byl plný vášně a chtíče.Přestal jsem vnímat svět v okolí.Vnímal jsem jen jeho tělo přitisknuté k mému a jeho jemný jazyk,který si pohrával s tím mým.Zdál se mi tak křehký.Nechtěl jsem na něj působit nějak tvrdě,ale když si začal on,tak proč nepřistoupit na jeho hru?
(Bill)
Najednou jsem ucítil jeho ruce jak mi bloudí pod tričkem.Měl jsem na sobě stále ještě holčičí oblečení a tak i podprsenku.Tom mi ji obratně jednou rukou rozepl a vytáhl.Usmál jsem se nad jeho šikovností.Úsměv mi oplatil a políbil mě.Já s jeho tričkem problém neměl.Oba už jsme byli jen v džínech a to mě ještě víc vyburcovalo.Přisál jsem se mu na krk a udělal mu pořádnýho cucfleka.Ale dlouho jsem tam nezůstal a přisál se na jeho bradavku.Odpovědí na mé činy byly Tomovi táhlé steny.Skončil jsem svou cestu na lemu jeho džínů.V tu chvíli jsem do něj jemně strčil a on se rozvalil na postel.Zasmál se na ně a já se na něj položil.
(Tom)
No teda!To mi ještě žádná holka neudělala.Ale bylo mi to nanejvýš příjemné.Bill na mě pomalu dolehl a políbil mě.Pak se opět přesunul k mým džínům a opatrně mi je stáhl.Nedivil jsem se,když je stáhl i s boxerkama.Ale to co udělal jsem nečekal.Čekal jsem,že se na mě hned vrhne.Ale on se vrátil,dolehl na mě a líbal mě.Přitom se nepatrně třel o můj už tak dost napnutý klín.
"No...notak Billí…"řekl jsem mu.On se jen usmál a vyrazil si cestičku po mým břichu až ke klínu.Obkroužil svým jazykem můj žalud a já myslel,že mi vyletí srdce z hrudi.Zvlášť,když se mě tam dotýkal svým piercingem.Opatrně mě vzal do úst a když začal jemně sát….to už jsem se kroutil jako had,na kterého dopadá oheň.A že na mě jakoby ten oheň dopadal.Polévaly mě vlny horka a já už vycítil,že nebude dlouho trvat a dosáhnu vrcholu.
(Bill)
Bylo to sice pro mě a možná i pro něj něco nového.Ale já rád okukuju nové věci a co se týče téhlé,byla převratná v mém životě.Zrychlil jsem tempo a v tu chvíli a s posledním jeho výdechem mi ústa zaplnilo jeho sperma.Měl jsem co dělat,abych to všechno spolykal.Když se mi to povedlo,podíval jsem se na něj.
"Pojď sem…"usmál se na mě a já poslechl.Sevřel mě v náručí a já cítil jak z jeho těla sálá teplo.
"Tome..promiň mi to..že jsem byl za holku…víš byla to blbost a…"v tu chvíli mi Tom položil jeden prst na nateklé rty.
"Už to neřeš lásko…miluju tě…"lehce mě políbil na čelo a ještě víc mě k sobě přitiskl.
"Já tebe taky..strašně moc.."odpověděl jsem mu.Chvíli jsme takhle leželi a vychutnávali si naši blízkost.
"Hele Bille….napadla mě jedna věc."
"Jaká?"zeptal jsem se.Docela mě to zajímalo.
"Jak ses vůbec jmenoval,když jsi byl za holku?"
Juj…tak na jméno jsem vůbec nepomyslel.
"Řeknu ti jedno Tome,nevím..."přiznal jsem se.
"A co takhle Billa Kaulitzová?"
Oba jsme vyprskly smíchy.Jak ho tohle mohlo napadnout?Hlupáček můj.Už ho nikdy neopustím.Teď jsem konečně našel svou lásku.Je sice zakázaná,ale o to je vášnivější.

Konec !
Napsala:
Liemelde