Welcome on website twincestlove.blog.cz, here can you find so many things about TWINCEST and TH, all right. Love, smile und support Bill & Tom! Your ♥Nuggie♥

Říjen 2007

Weihnachten 37. (konec)

31. října 2007 v 20:00 | Nuggie |  Weihnachten
O_o
Bill vydržel trucovat a štkát přibližně čtvrt hodiny, nakonec to vzdal. Nemělo to cenu a správný účinek, když jej Tom nemohl slyšet.
Štvalo ho a trhalo na milion zklamaných kousků. Myšlenky jej ubíjely jako dvě dřevěné hole a působily Billovi strašnou psychickou bolest…
Mátožně se posadil a spustil bosé nohy podél postele. Palci hladil jemný oranžový koberec, pohlížel k otevřeným dveřím na chodbu. Znal Toma a jeho kamarády. S nimi se bratr dostal do jiného světa a dokázal klevetit hodiny.
Otřel si oči do povlečení. Nechápal Toma a jeho změnu v chování. Co za to mohlo? Netušil…
Zkusil se zvednout. Stačily jenom čtyři pokusy, aby se postavil a přidržel zdi. Sám nevěděl, kam vlastně míří, nejspíše do koupelny, tam se poslední dobou ubíral, když se potřeboval uklidnit. Zejména v době, kdy ho Tom opustil.
Krůček po krůčku postupoval vpřed, s každým milimetrovým posunutím Toma proklínal do horoucích pekel. Nemyslel to vážně, spíš se jenom utápěl v sebelítosti, dusil se tím, že ho nikdo nemá rád, už ani milovaný bráška.
Po neuvěřitelných šedesáti pokusech stanul na prahu koupelny a sesunul se na zem. Neměl sílu, vyčerpalo jej to přímo ukázkově.
Zvedl se s obtížemi znovu, opřel se o kraj umyvadla, aby nespadl na zem, protože v zámku zachrastily klíče - Tom se vracel, podezřele brzo…
Bill okamžitě dostal nápad, touhu ukázat, že je silný a nic ho jen tak nezmůže. Nenechá se bratrem zlomit a deptat. Silou vůle otočil s kohoutkem ledové vody a celou hrst si chrstl na obličej. Zkontroloval se v zrcadle - černá líčidla byla pryč, smytá nejenom slzami…
Pustil se kliky dveří a vykročil sebejistě ke schodům.
O_o
Tom si sundával promočenou mikinu. Venku se strhla téměř sněhová vánice a do květinářství to bylo celkem daleko. Ano, rozhodně nešel za kamarády.
Opatrně strhl z bílé růže papírový obal, z kapsy vytáhl kornout plný gumových medvídků. Jedině tuhle pochutinu Bill mohl jako sladkost, jinak měl všechno zakázané.
Schoval to všechno za zády právě včas, protože Bill stanul na schodech, ve vražedné výšce, přidržoval se zábradlí a shlížel na Toma.
,, Ahoj bráško," pozdravil sladkým hlasem. Bill uměl být jízlivý a potměšilý, stačilo jenom chtít…
O_o
Tom s sebou trhnul a čelist mu spadla až kamsi ke kotníkům. Bill, on snad konečně začal chodit!
Přiskočil pod schody: ,, Bille, nechoď dolů, co když spadneš!" vyjekl zoufale, za zády váhavě schoval růži i medvídky.
Bill zavrtěl hlavou, udělal krok dolů. Křečovitě se přidržoval zábradlí, kulhavě zdolával schod za schodem. Nedíval se na Toma, sledoval svoje nohy se stále narůstajícím úsměvem. Tom nebyl schopen pohybu, užasle bratra sledoval.
Konečně se dostal na úroveň Tomových ramen. Stačilo natáhnout ruce a pověsil by se mu kolem krku, ale Bill si netroufal. Stál před bratrem, vpíjel se mu do očí a čekal, co bude dál. Zvládl to…
Tom se zářivě usmál: ,, Ty jsi šikulka, Bille," spadl mu kámen ze srdce. Tohle už něco znamenalo…
,, Natáhni ruce a zavři oči, něco jsem ti přinesl. Za to, jak jsi strašně statečný…"
Bill dychtivě natáhnul obě dlaně, zavřel oči a čekal. Miloval překvapení.
Tom mu na jednu ruku položil kornout medvídků a na druhou růži.
Bill otevřel oči zamrkal: ,, To je pro mě?" Uličnicky k růži přivoněl, nad medvídky zajásal. Mohl se po nich utlouci.
Nečekal na nic dalšího, skočil bratrovi kolem krku. Nohama jej sevřel kolem boků jako do kleští. Odmítal se Toma pustit. Opřel si mu hlavu o rameno a stále roztouženě čichal k růži. Všechen vztek a lítost z Billa v tu ránu vyprchaly. Tomovi by odpustil všechno, i kdyby jej bratr sebevíc zbil, ublížil…
Netušil, že zrovna na tohle v budoucnu bude tvrdě doplácet…
Tom jej pohladil po zádech: ,, Promiň bráško, za ten oběd, ale … Ty jsi silný, jenom si to neuvědomuješ a potřebuješ to občas připomenout… " šeptal a lehce Billa líbal na krk. Pomalu, ale jistojistě směřoval svoje emoce do pokoje. Bill jenom sladce vrněl , tisknul se spokojeně k Tomovi. Víc k životu nepotřeboval, stačila maličkost - přítomnost brášky.
Až když ho Tom pokládal v pokojíku do rozestlané postele, otevřel konečně oči. Bleskově odložil sladký kornout i růži na stolek a stáhl bratra na sebe celou vahou. Tom se pokusil mírně zaprotestovat, odmítal spěchat, jakkoliv naléhat, ale Bill hladově rty vyhledal bratrova ústa. Sotva se Tom vzpamatoval, ležel na posteli, s Billem, který na něm seděl a divoce se pohupoval v bocích.
,, Bille, to přeci nemusíš, za to všechno …" Tom žasl nad tím, kde se v Billovi bere ta strašná touha a hlavně síla!
O_o

Netrpělivě se pohupoval Tomovi na klíně, jenž s každým dalším pohybem rostl do závratných výšin. Bill to pod zadečkem dobře cítil. Tak strašně moc to potřeboval, až to bylo skoro k neuvěření. Zaklonil hlavu a s esovitým prohnutím v zádech se na Toma smyslně položil. Zapřel se rukama vedle bratrovy hlavy a něžně jej políbil na tvář. Tom trhnul hlavou a přisál se ústy Billovi na krk. Stačilo jenom trošku použít zuby a na Billově hebounké kůži se rázem vytvořil narudlý flek, který ďábelsky štípal a pálil, stejně jako teď oba chlapce sžírala ona pravá, kořeněná touha po něčem novém, nepoznaném a hlavně láskyplném. Teď byl ten správný den, rajcovní hodina, dlouho očekávaná minuta a sekunda zdobená třemi šestkami - zvrácená touha vyhrála nad rozumem. Oba chlapci přesně věděli, že tímhle svůj vztah maximálně zpečetí…
O_o
Tom konečně našel svůj ztracený šarm i pověstnou aktivitu a přebral velení. Musel sice použít trochu síly a vůle, aby Billa dostal pod sebe, ale dostalo se mu za to spokojeného pohlazení po zádech.
,, Nebolí tě to?" šeptl, když na bratrovi seděl on. Bill si rozkošně jezdil prstem po rtech. Tom si přesto připadal, jakoby pod sebou měl spíš krabici porcelánu. Toho nejkřehčího a nejnadrženějšího…
Bill hladově bratra hladil dlaněmi přes boky a sem tam trochu stiskl, věděl, že Tom na přehnanou sladkost a něžnosti opravdu nebývá.
Tom poslušně zvedl ruce a vysvlékl se z trika. Bill bratra laskal pouhým něžným pohledem. To však Tomovi nestačilo. Posunul se trochu a poslepu mezi polibky rozepínal Billovi kalhoty.
Bill ležel bez hnutí a nechal se sebou dělat cokoliv. Horlivě si k sobě bratra přitahoval za týl, proplétal mu prsty do dreadů a něžně jej chytal mezi zuby za piercing. Tom se frajersky pousmál: ,, Nechej toho," pohrozil Billovi prstem.
Tak dlouho si nebyli takhle blízko a když to bylo konečně možné, nemohli se toho nabažit…
O_o
Po několika minutovém boji, kdy obě dvojčata nevěděla, kam protivníkovi dřív zabloudit polibkem nebo dotekem, leželi konečně oba naprosto nazí a neuvěřitelně vydráždění pod přikrývkou, letmo se navzájem hladili všude po těle. Byli na sobě nalepení, navzájem se dotýkali čelem a dýchali si za krk. Oběma se jim hlavou proháněla stejná myšlenka, ba co víc, stejná věta…
Tom si vždycky přál, aby jejich ,, poprvé" bylo co nejdokonalejší, stále si nebyl jist, zda-li je zrovna teď ta správná chvíle, ten čas…
Jak začít, čím?
Bill pomohl. Nepotřeboval slov.
Pohladil bratra hřbetem ruky na čele, kouzelně se usmál, tak sladce, nevinně. Jasně tím říkal: ,, Jsem jen tvůj…"
Tom na bratrovi nekonečně dlouho visel pohledem, očima se mu zarýval do plachých čokoládových moří bezmezné lásky. V hlavě sumíroval slova, jimiž by vyjádřil tu ,, svou" lásku, opak Billové.
Ta jeho byla jedinečná, od srdce, přitom vášnivá a plná bolesti…
Nebylo divu, když tedy vzal do dlaní bratrovu hlavu a přitáhl na hrudník.
,, Slyšíš to srdce? Bije jen pro tebe…"
KONEC
Napsala: Syhrael
(A/N): k poslednímu dílu: Nevím, jakými zbraněmi se bude bojovat ve druhé řadě Weihnachten. Vím však, že ve čtvrté to budou opět klacky a kameny...

Něžnosti

31. října 2007 v 18:36 | Nuggie |  My art & work
Tak obrázek sice nemá oficiální název, ale to nevadí ;) Prostě Bill, Tom a Něžnosti, co bych dodala...:-*

Bill & Bushido

31. října 2007 v 18:00 | Nuggie |  Montage
Tedaa... tak nevěra jo?! xD
by: Dáša

Oberhausen

31. října 2007 v 15:24 | Nuggie |  Tour & Konzert
Zase ten pohled... ;-*

Z nějakého koncluu..:-*

30. října 2007 v 18:52 | Nuggie |  Real-photos
Oh Gott, to je taky z jednoho videjka, co tu je, je to strašně roztomilý, jak se k němu Tomi naklání!

2 fota gruppy xD

30. října 2007 v 17:53 | Nuggie |  Real-photos
Standartně: dvojčata u sebe! x)) Ou a ta druháá...takový "nenápadný" dotyky Gusti a Toma...



Seeexy!

29. října 2007 v 18:44 | Nuggie |  Real-photos
Uaaau božíí úpe úžasný screeny, ikdyž v horší kvalite, jinak to leider nešloo..:( Ježiš miluju to video, ty fotky prostě twinceeest!

To je sladkéé:-*

29. října 2007 v 17:10 | Nuggie |  Pixes





by FLAGRAM666

Promote this Deviation


On deviantART


On the Web

  • Not available for this deviation



To[friends] Message


1. Right click & Copy this text:

<embed src="http://backend.deviantart.com/embed/view.swf" type="application/x-shockwave-flash" width="450" flashvars="id=67247922" height="610"></embed><br/><a href="http://www.deviantart.com/deviation/67247922/">Just Kiss Me....</a> by ~<a href="http://flamagram666.deviantart.com/">Flamagram666</a> on <a href="http://www.deviantart.com">deviant</a><a href="http://www.deviantart.com">ART</a>

2. Open myspace.com

(and on the "Edit Profile" page, Paste where
you want to show the art)

3. Then come back to deviantART!

<3

Puppenjungs

29. října 2007 v 16:12 | Nuggie |  Real-photos
Jj, twins jako panenky...x)) Už jsem sem dávala takovou "podpiskartu" s těmahle panenkama, jak jsou twinska do sebe zaháklý..♥♥
A tady vám házím víc těch fotek.x)) Tyjo, mít něco takovýho doma... z tím by se daly dělat věci! ;)

Bushido a Bill

29. října 2007 v 14:06 | Nuggie |  Pixes
Moc pěkná grafika, ale radši bych tam samo viděla že Toma ;)

Du bist nich NUR mein Bruder...

28. října 2007 v 19:02 | Nuggie |  My art & work
Neboli "nejsi jen můj bratr...", jednodušše Tomovo vyznání... Trochu jsem zas zkoušela mangu no...

Ha, žárlivec! xD

27. října 2007 v 20:15 | Nuggie |  Montage
Jako to mě dostalo..xD
Ten pidižvík na Tomovi..x))

Wo sind DEINE Hand??!

27. října 2007 v 18:46 | Nuggie |  Real-photos
Můj screeník, z Viva Live! :-*

Před zrcadlem (blau thema)

27. října 2007 v 18:33 | Nuggie |  My art & work
Modrou fixkou, zase Bill trpííí kvůli Tomovi... ach ta láska :'-( ...

Weihnachten 36.

26. října 2007 v 19:35 | Nuggie |  Weihnachten
Důrazně upozorňuji, toto je předposlední díl vaší oblíbené povídky Weihnachten, a na poslední si trochu počkáte... Ve výsledku chci říct....
Sebevraždy si nechte na příště..
*****************************************
Tři dny uběhly jako voda. Billův stav se však ani o malinko nezlepšil. Bylo to stále na stejné úrovni - ba co víc, horší. Co snědl, v naprostém amoku vyzvracel. Nemohl popadnout dech, chodit a skoro vůbec nemluvil. Pokud nespal, vyžadoval u sebe Toma a když se Tom jenom na chvilku vzdálil, aby se trochu najedl, Bill dělal nepředstavitelně hysterické scény. Při jeho pláči tuhla krev v žilách. Jeho nářek mohl utišit jedině bratr. A toho to vyčerpávalo stále víc a víc. Bill měl přeci jenom nějakou tu váhu a Toma od neustálého nošení Billa po domě bolela strašně záda. Nedal na sobě však nic znát a trpělivě usínal s bratrem v náručí, přinášel mu jídlo k posteli, krmil ho…
Tom se pohroužil do Billa,, zapomněl na okolí, na rodiče. Telefonáty od Davida se pro něj staly obtížným hmyzem. Několikrát mobilem mrštil přes celý pokoj a zase ho zahanbeně poskládal do provozu.
Jestli se z Billa stala troska, tak Tom působil jako to nejhorší stvoření. S kruhy pod očima a známkami podvýživy se ploužil domem, sotva měl pár minut pro sebe. Jenom pár, protože Bill bratra volal i ze spaní.
Ultimátum, které Strain Kaulitzovým zadal, aby Billa alespoň částečně vrátili do života, bylo krátké. Tři dny nestačily a Tom se tím ubíjel. Co slíbil? Že to bude v pořádku a za tři dny Bill alespoň zvládne udržet tužku v ruce nebo se sám najíst.
Největší problém Tom viděl v tom, že Bill odmítal spolupracovat. Když nespal, chtěl se mazlit, chtěl, aby ho bratr laskal a hladil, dokazoval mu lásku, nosil na rukou, doslovně…
Všechno odkládal ,, napotom" a ,, až mu bude lépe". Tom se děsil toho, co bude, až Strainovi přinese do kanceláře místo Billa jenom uzlík zlomenosti.
Obával se právem. Doktor nad Billem spráskl ruce a ztropil srdceryvnou scénu, při které Simone s růžencem ve tváři zírala do země a málem se neubránila slzám. Bill se panicky schovával v Tomově objetí, tak strašně se vyděsil Strainových slov: ,, Půjde do ústavu, tam ho dají do pořádku!"
Gordon se neovládl a začal se s doktorem hádat. Tvrdě, ale s odstupem. Dosáhl svého, dostali další tři dny.
Podaří se jim to?
O_o
Zastavili cestou z nemocnice u malé samoobsluhy na kraji Loitsche. Simone klukům musela koupit provizorní oběd, protože šéf ráno rozezleně volal, že v žádném případě nehodlá poskytnout Simone další dny placeného volna. To prostě nešlo. Takže matce nezbývalo nic jiného, než aby chlapce nechala napospas svévolnému soužití.
Otec zaparkoval před domem. Trpělivě počkal, než Tom pomohl Billovi z auta, chvatně se rozloučil a se Simone odjeli do práce, svázani obavami a strachem o syna…
Tom, s Billem na zádech a igelitkou jídla v ruce, stěží odemkl dveře a vpotácel se dovnitř. Měl strašný hlad, i žízeň, cítil se opravdu absolutně na dně. Dotáhl Billa do koupelny. Nechal jej, aby si umyl ruce, automaticky mu je osušil a stále beze slov bratra usadil na pohovku před televizí. Mlčeli oba. Tom šel ohřívat oběd - pizzu, po které se mohl Bill utlouci. Měla v sobě speciální ingredience, takže ji mohl Bill i přesto, že měl dietu.
,, Alespoň něčím mu udělám radost," říkal si Tom, když vybaloval placku z krabice. Po očku sledoval bratra, jenž místo na televizi čučel z okna a otíral si oči. Nebylo divu, nechtěl do ústavu. Nahlas vzlykal, potřeboval utěšit. Dal si ruku před ústa a zavolal bratrovo jméno.
Tom nereagoval. S plesknutím hodil pizzu na talíř a celé to dal ohřát. Bill bratra znovu kvílivě zavolal, Tom dělal, jakoby neslyšel.
Tohle musí skončit!
,, Tome, prosím, pojď sem," Bill prosil.
Tom si zapnul v kuchyni rádio a sedl si ke stolu. Díval se do zasněžené zahrady, tiše si pískal. Ruce se mu třásly. Tak rád by se za bratrem rozběhl, sevřel jej v náručí a pohladil polibky… Kdyby to záviselo jenom na něm, dal by Billovi třeba celý život…
Mikrovlnka důvěrně cinkla. Bill znovu zapištěl. Tom naložil pizzu pouze na jeden talíř. Dostal nápad. Ďábelský a zlý nápad, přesto pro Billovo další přežívání neuvěřitelně důležitý a podstatný.
S talířem a jedním příborem Tom vešel nadneseně do obýváku. ,, Volal jsi mě?" povytáhnul obočí, když k němu Bill urputně natáhl ruce. Tom si sednul naproti do křesla. Nahnul se pro ovladač a jedním tikem vypnul dotěrnou televizi.
V klidu se pustil do jídla, s talířem na kolenou. Ukrojil kousek sýra, přehnaně dlouho jej foukal a než si ho vložil do úst, mrknul na Billa, jenž s vykulenýma očima a téměř slinou na bradě, zíral na bratra, který v klidu obědval.
,, Tome?" zakoktal překvapeně.
Tomovi poskočil žaludek. Ta strašná nevinnost a ohromný naivita, něha a důvěra, co z Billa čišela, to bylo neuvěřitelné!
,, Chceš?" Hladově si nacpal do pusy sýr a přivřel labužnicky oči. Bill ublíženě zamrkal. Měl tak strašný hlad, že by snědl snad dvě porce.
,, Tome, prosím, dej mi kousek," Bill se na pohovce zavrtěl. ,, Co jsem ti udělal?" slzy mu ještě zpola neoschly. Dezorientovaně se rozhlížel kolem sebe, hledal, čeho by se zachytil a přisunul se k bratrovi.
,, Tak na," Tom si olízl prsty od kečupu a natáhl se k bratrovi. Podával mu talíř s pořádným flákem jídla. Bill se posunul ještě o kousek a s očima plnýma hladu dychtivě sledoval bratra. Tom se k němu přiblížil i s křeslem. Bill natáhl ruce. Ještě kousek, malinký…
To bylo moc.
Přistál na zemi, na kolenou, a vystrašeně vzhlížel k Tomovi. Ten stále pohodově seděl v křesle a okusoval pizzu. Uvnitř hořel, navenek se choval až nadmíru chladně.
Bill nechápal, vůbec nic nepobíral. Jenom klečel na zemi a cítil, jak se mu slzy samovolně spouští po tvářích. Tom totiž s talířem na poslední chvíli trhnul zpátky k sobě…
,, Proč mi to děláš, Tome!" Bill si klekl na všechny čtyři a pokusil se k bratrovi připlazit. Tom se v křesle odsouval s každým Billovým krůčkem dál a dál a také po jakémkoliv milimetrovém Billově přiblížení, ukousl další sousto. Jakoby seděl v kině a přes obří životní plátno se přibližovalo hladovějící dítě a prosilo o kousek chleba.
,, Pojď, ještě kousek pojď a možná na tebe něco zbude!" sykl. Mluvil tvrdě a pohrdavě, tohle byla jeho nemilosrdná taktika. Jenom takhle mohl bratra vrátit zpět na hranici života.
,, Tome, ach Tome," plakal tiše Bill a bolestně se plazil vpřed. Skoro si to musel opakovat: Natáhni ruku, polož dlaň na koberec, opři se, posuň koleno, další ruku… takhle to šlo stále dokola. Billův tichý pláč se změnil v hlasité vzlyky zoufalství a zlomenosti. Po pár metrech se vyčerpaně sesunul do klubíčka na podlahu a propukl téměř v hysterický křik. Tom nad ním jenom kroutil hlavou. Strčil si do úst poslední kousek pizzy. Oprášil si ruce o kalhoty: ,, Pozdě bráško, ale bylo to dobrý!"
O_o
Bill nevěděl, jak dlouho tam na té tvrdé zemi ležel. Snad hodinu či dvě, během kterých nemohl svoje bolavé tělo posunout ani o píď. Vyčerpáním a prolitím moře slz, nakonec usnul. Probudil se, až když cítil, že ho něčí ruce zvedají z podlahy: ,, Přestaň trucovat!"
Poznal Toma. Pevně semkl víčka k sobě, nedovážil se na něj ani podívat. Po tom všem se cítil, jakoby mu někdo otevřel oči. Ovšem jeho urputnost a zaslepená závislost k Tomovi se tímhle maximálně prohloubila…
Nechal se zvednout a položit na pohovku. Otočil se k bratrovi zády a čelem se zabořil do malého zeleného polštářku. Byl tak sametově jemný…
Tom klečel vedle pohovky a prstem Billa šimral na krku. Poznal, že přestřelil, ale nelitoval toho. Bill se prostě potřeboval osamostatnit a ,, postavit se na vlastní nohy" - nesměl být závislý na ostatních, pokud chtěl zůstat doma a se svým bratrem. Měl tři dny, aby dokázal okolí, že to dokáže.
,, Bille," zašeptal Tom a mírně s bratrem zatřásl: ,, Přinesl jsem ti oběd."
Talířek s pizzou byl postaven na konferenčním stolku, tak čtyři kroky od pohovky.
Bill se zavrtal do pohovky a přikryl si rukama hlavu: ,, Nech mě!" zakňučel. Tak strašný hlad ještě nezažil - ono ani nebylo divu, když ráno opět nesměl snídat, protože v nemocnici mu brali krev na testy.
,, Tak dobře, já to klidně odnesu," Tom se zvedl.
Bill otevřel oči: ,, Ne, to ne…"
,, No vidíš." Odsekl Tom. Posadil se do křesla a se založenýma rukama čekal na bratrovu reakci.
Bill se malátně posadil a mžoural na lákavý, voňavý talířek těsně před ním.
Natáhl ruku a mírně se posunul. Chyběl mu dobrý metr a půl.
,, Tome, prosím!" zaúpěl nanejvýš zoufale. Tom nevydržel pohled na zlomeného bratra. Přišel k němu. Bill natahoval ruce a lapal po objetí.
,, Jenom se mě přidržíš za ruku, dojdeš si tam sám!" Tom utnul Billovy reakce.
Bill horlivě přitakal, už se viděl u talířku.
Tom mu pomohl na nohy a chytil jej za ruku. Víc Billovi nedovolil, jeho ruce ze svých ramen sám setřepal.
Bill se kolébal bratrovi po boku, stačil by malý poryv větříku a skácel by se na zem. Tom stiskl Billovu křehkou ruku ve své dlani: ,, Tak pojď, jsou to jen tři kroky, to zvládneš, přeci, ne?"
Bill přikyvoval. Musí Tomovi dokázat, že na to má. Tři kroky…
Zkusil udělat malý krůček. Nohy jej sice neposlouchaly, zlobily a protestovaly, ruce stále tápaly po bratrových ramenech, ale za úctyhodné dvě minuty se Bill dostal na takovou vzdálenost, že kdyby natáhl ruku, mohl talíř konečně sevřít v dlani. Také to chtěl udělat, ale jakmile se o to pokusil, Tom ho chytil za pas a smýknul s ním zpátky na pohovku: ,, Ještě jednou!"
Bill na něj poulil svoje nevinné čokoládové oči a vyděšeně mrkal: ,, Tome, mě bolí nohy, to nejde!" vřísknul plačtivě.
Tom nad ním stál s rukama v bok: ,, Tak podívej se ty naše rozmazlený princátko! Nemáš horečky, je ti relativně dobře, tak proč by si nemohl začít něco dělat?! Máš na to, aby ses dal trochu do pořádku, nebo opravdu skončíš v ústavu a tam se s tebou piplat nebudou jako já tady teď. Takže se pěkně postav, chytni se mě za ruku a znova. Nebo mám tu pizzu dát kočce , anebo posunout až na skříň?!" Tom sám nevěděl, kde se v něm ta tvrdost bere, jak může být na bratra tak hrubý. Snad jen vidina toho, že by se musel Billa vzdát a přenechat rádoby odborníkům z nějaké léčebny, udělala své. A byl to pravděpodobně správný postup, protože Bill se naštvaně a zároveň prudce postavil. Zavrávoral, hmátnul rukou na prázdno. Tom k bratrovi pohotově přiskočil a mírně jej podepřel.
,, No vidíš, že to jde," šeptnul mu do vlasu smířlivěji: ,, Tak pojď," Vzal bratra za ruku a pomalu vykročil ke stolku. Bill neprotestoval, mlčel a poslušně se pomalu potácel vpřed. Kolébal se jako tučňáček, ale šel. Opravdu po těch několika dnech zase stál na vlastních nohách a jakžtakž chodil. Sice s pomocí, ale chodil. Tom by si nejraději zatleskal. Společnými silami došli ke stolku. Bill se mírně pousmál: ,, Mů…Můžu si to vzít?" zeptal se naivně. Tom přitakal. Bill okamžitě po talířku skočil a objal oběma rukama.
,, Ty jsi jeden velký hlad," zasmál se Tom. Bill na pizzu hladově zíral.
,, Pro dnešek ti to stačilo, tak se mě chytni, odnesu tě nahoru, pokud se tam nechceš teda dostat sám!" povytáhnul obočí.
Bill se ho okamžitě jednou rukou chytil za týl, druhou chránil ukořistěný, vymodlený talíř s jídlem. Tom si Billa vyhoupnul do náruče a plavným krokem jej nesl po schodech do pokoje. Bill mrkal střídavě z pizzy na Toma: ,, Tome?" odvážil se šeptnout tiše. Tom neodpověděl, pocítil osten zuřivé vášně a lítosti. Když si vzpomněl na Billův pláč a zklamání, jak před ním bratr ležel a prosil…
Zanesl Billa k sobě do pokoje a položil na postel. Bill se opřel o rám dřevěné konstrukce a stále nábožně pozoroval pizzu. Pevně si talířek držel, jakoby se bál, že mu ho bratra zase vezme a pověsí snad na lustr.
,,Večer budeš psát, nebo budeš bez večeře, osobně se o tom postarám!" houknul Tom tvrdě a posadil se pro změnu na stůl.
Bill si napíchl na vidličku kousek těsta s velkou dávkou kečupu a pokusil se to celé dopravit do úst. Třesoucí se ruka udělala své a kus pizzy skončil na sněhobílém Tomově polštáři. Bill ztuhnul a s pootevřenými ústy zvedl k bratrovi usoužený pohled: ,, Promiň, promiň!" pípnul okamžitě a prstem seškrabával z povlečení kečup, takže to akorát rozmazal.
Tom seskočil ze stolu. Bill si talíř schoval v objetí.
,, Ale prosím tě, já ti to nevemu!" zasmál se Tom. Sedl si vedle Billa: ,, No, ukaž," natáhnul ruku a decentně vyrval Billovi jídlo z rukou. Bill na něj zklamaně pohlížel. Chtěl něco zaprotestoval, ale okamžitě přestal, když Tom vzal kousek na vidličku a druhou rukou chytil Billa za prsty: ,, Pomůžu ti, pojď," Bill přitakal a propletl na příboru svoje prsty s bratrovými…
Bill se nechal krmit, hltal a hladově mlaskal. Blaženě děkoval. Tom se upřímně bavil: ,, Neudus se," dobíral si bratra.
Za pár minut byl talíř prázdný a vylízaný málem do posledního drobku. Tom jej odložil na zem, vedle postele: ,, Chceš ještě?" optal se Billa a prstem mu setřel trochu kečupu z brady. Bill se mírně zaculil: ,, Ne, už ne," olizoval se, jako pes.
,, Jdu ven, projít se, až se vrátím, tak budeme pokračovat." Tom se zvedl z postele právě včas, protože Bill se po něm vrhnul. Očividně nechtěl zůstat sám.
,, Bille, já si potřebuju skočit za Matheasem, je to důležité, tak tu chvilku, půlhodiny než se vrátím to tu vydržíš!" Tom přešel neúprosně ke skříni a hledal teplou mikinu.
Bill se založenýma rukama a zachmuřeným výrazem trůnil na posteli a škaredě se na Toma díval: ,, Ale co když budu něco potře…" Špulil rty.
,, Tak si proto dojdeš! Podívej, jak ti to šlo!" skočil mu Tom do řeči. Sebral pár teplých svršků a bez rozloučení odešel. Nevnímal slzy, co Billovi stékaly po tvářích a kapaly na polštář, zmatlaný kečupem…

Pokráčko příště !
Napsala: Syhrael

Das ist gelooogen

26. října 2007 v 18:39 | Nuggie |  Real-photos
xDD To video si pamatuju, ožralej Tomík, sweet! x)

Gwen Stefani

26. října 2007 v 17:22 | Nuggie |  My art & work
Líbí se to, tak je to tu, i když nic twincestního, prostě Gwen, jen taková malá vzpomínka na koncert v Los Amgeles z Óčka.;)

1. obrázek s Billem

25. října 2007 v 19:01 | Nuggie |  My art & work
Mý 1. dílko ;)

"Ich singe für dich"

25. října 2007 v 18:37 | Nuggie |  Real-photos
Zase nějaký screenek z konclu..x))

Úplně skvělá fotomontáž Billa!

24. října 2007 v 19:21 | Nuggie |  Montage
Jakooo... opravdu povedený! Na to, že co dělaj anti, je proti tomuhle umělecký dílo! Fakt krásná ;)
from: gtbg.blog.cz